Výmola, Karel

(9. 12. 1864 Ptení – 1. 10. 1935 Praha) profesor ušního, nosního a krčního lékařství
publikováno v Albu repr. s. 389
Po maturitě v roce 1885 studoval medicínu. V roce 1889 se stal soukromým asistentem ORL ambulatoria. V letech 1892-1899 působil jako asistent ušní kliniky. Od roku 1899 zahájil svou soukromou ORL praxi v Praze. V roce 1902 se habilitoval z ORL. O rok později se stal ordinářem a posléze vedoucím ORL oddělení na poliklinice. V roce 1913 byl jmenován mimořádným profesorem, v roce 1927 skutečným mimořádným profesorem a v roce 1933 profesorem řádným. V počátcích své vědecké dráhy se věnoval problematice skleromu. Jeho práce o tomto tématu se staly základem studia tohoto problému u nás. Pokračoval mikrobiologickými studiemi a terapeutickými pracemi o léčbě hnisavých zánětů středouší, závadách horních cest dýchacích a použití kyslíku v ORL terapii a léčbě otosklerózy. Jako spoluzakladatel a doživotní předseda Spolku pro péči o hluchoněmé dal popud k založení prvního světského ústavu pro hluchoněmé děti v Praze, městské školy pro hluchoněmé v Praze, pokračovací školy pro hluchoněmé, druhého světského ústavu pro hluchoněmé v Dolní Lukavici u Plzně. Velmi důležitým počinem bylo založení ústavu pro hluchoněmé v Praze-Radlicích, který nesl jeho jméno.
Zpracovala p. Mádlová z AAVČR