Pražák, Albert

Po studiích se živil jako učitel na pražských gymnáziích. Za první světové války byl na srbské frontě. Od roku 1918 pracoval na ministerstvu školství, v roce 1921 začal přednášet dějiny české a slovenské literatury na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, kde se stal děkanem a rektorem. Od roku 1924 byl členem Akademie věd. V roce 1926 spoluzakládal Učenou společnost Šafaříkovu. Po odchodu ze Slovenska v roce 1933 přednášel na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, stal se spoluzakladatelem Ústavu pro českou literaturu a publikoval. V dubnu 1945 byl předsedou ilegální České národní rady, která 8. května 1945 dojednala s německým generálem Toussaintem formu kapitulace. Od května téhož roku přednášel znovu na Filozofické fakultě, odkud musel v roce 1949 odejít. V roce 1993 mu byl in memoriam udělen Řád T. G. Masaryka.