Mandaus, Josef

Lékařskou fakultu v Praze ukončil v roce 1902. Od roku 1907 působil v armádě a po zajetí na ruské frontě se stal dobrovolným lékařem legií, později velitelem československé vojenské nemocnice ve Vladivostoku. V roce 1918 byl osobním lékařem generála M. R. Štefánika. Po návratu do republiky byl povýšen na plukovníka a v roce 1923 se stal velitelem vojenské Invalidovny v Karlíně. V letech 1924–1928 působil jako velitel Divizní nemocnice v Praze a roku 1928 byl jmenován generálem. Působil jako přednosta zdravotnické služby Zemského vojenského velitelství v Praze. Roku 1934 odešel do výslužby.