Hilgenreiner, Karl

Filozofii a teologii vystudoval v Římě. Šest let byl knězem v Chebu. Roku 1899 se stal profesorem církevního práva na Teologické fakultě německé univerzity v Praze, rok byl rektorem. Později byl jmenován kanovníkem kapituly Všech svatých na Pražském hradě a papežským prelátem. V letech 1920–1939 byl senátorem Národního shromáždění za Německou křesťansko-sociální lidovou stranu, kterou spoluzakládal. Vydával noviny Katholiken-Korrespondenz. Roku 1939 odsoudil okupaci Československa, byl dán pod policejní dozor a od roku 1944 vězněn v koncentračním táboře pro kleriky v Zásmukách. Ihned po osvobození byl internován v pracovním táboře pro Němce a roku 1946 odsunut z republiky.