Švec, Otakar

Teologii studoval v Římě, kde byl vysvěcen na kněze. Několik let působil jako kaplan na venkově, od roku 1915 u sv. Mikuláše ve Vršovicích. Ve dvacátých a třicátých letech 19. století byl překladatelem a pracovníkem nuncia na apoštolské nunciatuře. V roce 1929 byl zvolen metropolitním kanovníkem u sv. Víta a sv. Jiří na Pražském hradě. Jako aktivní člen Orla pomáhal uprchlíkům z Řecka a Podkarpatské Rusi. Roku 1940 byl jmenován papežským prelátem, v roce 1942 byl zatčen gestapem a deportován do koncentračního tábora Mauthausen a Dachau. V roce 1949 byl opět zatčen a v inscenovaném procesu odsouzen na dvacet let vězení. Prošel věznicemi Valdice a Mírov, v roce 1958 mu musela být operována poškozená páteř. V roce 1954 prodělal infarkt a nemohl chodit. Podmínečně byl propuštěn a strávil poslední léta života v různých nemocnicích a zdravotních ústavech.