Tiso, Jozef

V roce 1910 byl ve Vídni vysvěcen na kněze. Byl učitelem, polním kurátem a sedm let biskupským tajemníkem. Původně promaďarsky orientovaný politik spoluzakládal v roce 1918 Slovenskou lidovou stranu. V roce 1923 byl vězněn za protičeskoslovenskou agitaci a musel se vzdát svých církevních funkcí. Od roku 1925 zasedal za Hlinkovu ľudovou stranu v Národním shromáždění, v letech 1927–1929 byl ministrem zdravotnictví a tělesné výchovy. Po Hlinkově smrti se stal předsedou strany a po mnichovské dohodě protiústavně prosadil autonomní slovenskou vládu, které předsedal. Od října 1939 do května 1945 byl prezidentem Slovenské republiky, v dubnu 1945 utekl před Rudou armádou do Rakouska a v Bavorsku přijal církevní azyl. Byl zatčen americkou vojenskou policií a Národním soudem v Bratislavě odsouzen za válečné zločiny k trestu smrti a popraven.