Laufberger, Vilém

Již ve třiceti letech byl jmenován přednostou Ústavu experimentální patologie na Masarykově univerzitě v Brně, kde byl od roku 1922 profesorem patologie a v letech 1932–1933 děkanem. Věnoval se endokrinologii, výzkumu ultrastruktury tkáňových buněk, objevil bílkovinu feritin a určil metodu spaciokardiografie. Od roku 1936 byl profesorem Lékařské fakulty v Praze, do roku 1959 působil ve Fyziologickém ústavu Univerzity Karlovy. Do roku 1973 vedl Laboratoř pro vyšší nervové činnosti. Byl nositelem řady vyznamenání.