Maixner, Emerich

V roce 1880 se habilitoval ze speciální patologie a terapie vnitřních nemocí. Pracoval v nemocnici pod Petřínem, byl přednostou pražské univerzitní kliniky a v roce 1887 stál u zrodu II. interní kliniky české Lékařské fakulty. Od roku 1884 působil jako profesor, v roce 1909 se stal členem Nejvyšší zdravotní rady. Založil klinickou laboratoř kardiologie a plicních nemocí. Zasloužil se o vznik plicních sanatorií v Žamberku a na Pleši u Dobříše. V letech byl 1878–1897 redaktorem Ottova naučného slovníku a Časopisu českých lékařů. Je autorem první české souborné učebnice vnitřního lékařství. Byl také členem České akademie věd a umění a dalších odborných spolků. Za první světové války mu byl udělen šlechtický titul z Roblínova.