Filozofickou fakultu ukončil v roce 1915, v roce 1923 získal doktorát a roku 1929 se habilitoval jako docent estetiky. Spoluzakladatel Pražského lingvistického kroužku, v letech 1931–1937 přednášel na Komenského univerzitě v Bratislavě a od roku 1938 byl mimořádným profesorem, od roku 1945 pak řádným profesorem Univerzity Karlovy. V únoru 1948 se zřekl nejen svých předcházejících strukturalistických názorů, ale podepsal i výzvu komunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok. Byl jmenován rektorem Univerzity Karlovy. Tuto funkci vykonával do roku 1953 a za jeho funkčního období bylo vyloučeno mnoho profesorů. Od roku 1950 vedl šest let katedru české a slovenské literatury a literární vědy. V letech 1951–1962 byl ředitelem Ústavu pro českou literaturu Československé akademie věd.