Šusta, Josef

Syn zakladatele českého moderního rybníkářství studoval dva roky na pražské Filozofické fakultě, pak Institut pro rakouský dějezpyt ve Vídni, poté Rakouský historický ústav v Římě a posléze ve Vatikánském archivu. Od roku 1905 vyučoval obecné dějiny na Filozofické fakultě v Praze. Podobně jako Josef Pekař zastával kritický názor na romantizující výklad českých dějin. Vedle článků do novin a časopisů psal také historické publikace, například knihy o přemyslovských a lucemburských panovnících. V roce 1920–1921 byl ministrem školství, v letech 1939–1945 prezidentem České akademie věd a umění. Za druhé světové války byl jmenován místopředsedou Českého svazu pro spolupráci s Němci, ale jeho akcí se neúčastnil. V roce 1944 se stal členem v Ligy proti bolševismu. Po poválečném obvinění z kolaborace ukončil život skokem do Vltavy.