Hácha, Emil

Působil jako dvorní rada ve Vídni a roku 1918 se stal členem Nejvyššího správního soudu, v roce 1925 byl jmenován jeho prezidentem. Napsal několik prací z oboru mezinárodního práva a byl členem haagského rozhodčího soudu. Se svým bratrem přeložil do češtiny román Tři muži ve člunu od J. K. Jeroma. Po abdikaci E. Beneše přijal, údajně na nátlak okolí, v listopadu 1938 funkci prezidenta pomnichovské republiky a roku 1939 i protektorátu Čechy a Morava. V říjnu 1939 odmítl slib Hitlerovi a v listopadu vyžadoval propuštění zatčených studentů. Spolupracoval sice s prozatímní vládou v Londýně a pokoušel se zachránit generála Eliáše, ale později, již psychicky nemocný, ztratil vůli a byl považován za symbol kolaborace. V roce 1945 byl zatčen a zemřel po šesti týdnech ve vězeňské nemocnici na Pankráci. Jeho jméno nesmělo být vyryto na jeho náhrobním kameni.