Burian, Karel

Zpíval na všech operních jevištích Evropy, byl člen Metropolitní opery v New Yorku v letech 1906–1913, kde zpíval pod vedením Gustava Mahlera a Artura Toscaniniho. V letech 1900–1901 byl angažován se svou ženou Františkou v Národním divadle. V letech 1910–1911 byl znovu členem opery Národního divadla, ale v Čechách nebyl nikdy doceněn. Při premiéře Straussovy opery Salome v Paříži zpíval s Emou Destinnovou. Ve Francii byl nazýván „králem pěvců“. V Praze mu měla být v roce 1920 nabídnuta místo sklenice s vodou sklenice s louhem. Jisté je, že utrpěl těžké poranění úst. Vystupoval také se svým mladším bratrem Emilem Burianem. Zpíval v několika jazycích, z němčiny překládal opery Richarda Wagnera a do němčiny básně Jaroslava Vrchlického.