Po studiu učil na několika školách v Čechách, v roce 1922 se habilitoval na Vysoké škole zemědělského a lesního inženýrství ČVUT, kde přednášel dendrologii, mykologii a technickou botaniku. Za druhé světové války byl ředitelem Ústavu technické botaniky, v letech 1947–1948 děkanem VŠCHT. Přednášel také biologické plánování na Vysoké škole architektury a pozemního plánování. Od roku 1950 učil na Univerzitě Karlově a byl jmenován vedoucím katedry botaniky. Zemřel náhle na kongresu v Leningradu. Je považován za předního zakladatele české geobotaniky a aktivního poválečného ochránce přírody. Sestavil soupis starých a památných stromů republiky a byl členem Komise pro ochranu přírody a dalších spolků.