Vysokou školu strojního a elektrotechnického inženýrství ukončil v roce 1906 a studoval pak dva roky na curyšské Polytechnice (ETH). Poté pracoval jako konstruktér v ČKD, kde prosazoval vývoj spalovacích motorů. Roku 1921 byl jmenován profesorem ČVUT, přednášel teorii a stavbu spalovacích motorů a podporoval vznik učebního oboru inženýrského letectví. V letech 1929–1930 byl děkanem Vysoké školy strojního a elektrotechnického inženýrství na ČVUT, ve školním roce 1947–1948 se stal posledním svobodně zvoleným rektorem ČVUT. Od roku 1950 až do své smrti se věnoval vývoji pístových motorů.