Od roku 1919 studoval na Vysoké škole chemicko-technologického inženýrství ČVUT a pracoval jako asistent na katedře analytické chemie. Od roku 1923 se dál vzdělával na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1929 získal doktorát, rok pak pracoval na technice v Drážďanech a další rok na univerzitě v Ohiu. V letech 1939–1945 působil v Brně, po roce 1947 se habilitoval ve fyzikální chemii a specializoval se na metody využívání skleněných elektrod. Třikrát byl zvolen děkanem a proděkanem Anorganické fakulty VŠCHT. Spolu s K. Kamenem je autorem univerzálního indikátoru, kterým lze rychle odhadnout kyselost, tedy Ph roztoků. Člen redakce Chemických listů byl v letech 1961–1972 předsedou Československé společnosti chemické.