Bělehrádek, Jan

V letech 1925–1927 byl docentem, poté až do roku 1935 profesorem na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Od roku 1935 vyučoval na Univerzitě Karlově, kde působil v letech 1937–1938 jako děkan a rok po válce jako rektor. Za německé okupace byl dvakrát zatčen, v roce 1945 vězněn v Terezíně. V letech 1945–1948 byl poslancem za sociální demokracii. V roce 1948 odešel do exilu. V letech 1949–1956 působil v UNESCO v Paříži, od roku 1956 ve výzkumné laboratoři Middlessex Medical School v Londýně. Ke konci života se angažoval ve Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných.