Markovič, Ivan

Právnickou fakultu vystudoval v Budapešti a Berlíně. V letech 1909–1914 psal pro slovenský časopis Prúdy a do roku 1914 pracoval jako advokát v Budapešti. V roce 1914 byl na ruské frontě zajat a stal se jedním z prvních organizátorů československých legií. Po vzniku republiky byl tajemníkem Československé národní rady v Paříži, později poslancem Národního shromáždění za sociální demokraty. V roce 1920 se stal ministrem národní obrany, v letech 1922–1925 byl ministrem unifikací. Po vzniku slovenského státu odešel z Bratislavy do Prahy, ale již prvního září 1939 ho zatklo gestapo a byl deportován nejdříve do koncentračního tábora Dachau a později do Buchenwaldu. V roce 1992 byl in memoriam vyznamenán Řádem T. G. Masaryka. Některé zdroje uvádějí jiné datum úmrtí.