Soukup, František

Z pražské Právnické fakulty byl kvůli politickým aktivitám v roce 1892 vyloučen. Studoval pak ve Štýrském Hradci a v roce 1899 studium dokončil v Praze. Roku 1896 se stal členem sociálnědemokratické strany a redaktorem Práva lidu. Od roku 1900 působil jako právník, podepsal manifest Česká moderna a přispíval články do Rozhledů. Zasedal v Říšské radě a v roce 1913 byl zvolen jako první sociální demokrat do pražského zastupitelstva. Stal se jednatelem a členem předsednictva Národního výboru a v roce 1918 byl jedním z mužů 28. října. Byl prvním ministrem spravedlnosti Československa a devatenáct let senátorem. Po roce 1939 byl dvakrát zatčen gestapem, vězněn a po intervencích Emila Háchy a Aloise Eliáše propuštěn. Krátce nato zemřel, pravděpodobně v důsledku výslechů.