Zemínová, Františka (Fráňa) )

Absolvovala obchodní školu a od roku 1902 pak pracovala šestnáct let jako účetní v pražském knihkupectví. Od roku 1897 byla aktivní v národně sociální straně, společně s Františkou Plamínkovou byla zakladatelkou Výboru pro volební právo žen. Publikovala články v Ženském obzoru, Vesně nebo Časopisu učitelek. Angažovala se za rovnoprávnost žen nebo za zrušení celibátu učitelek. V letech 1918–1939 byla poslankyní Národního shromáždění za národní socialisty. Po druhé světové válce byla poslankyní Prozatímního národního shromáždění, ale po únoru 1948 se stáhla do ústraní. V roce 1949 byla komunistickou vládou zatčena a v inscenovaném procesu s Miladou Horákovou odsouzena ve svých 68 letech k dvaceti letům žaláře, ztrátě majetku a občanských práv. Ve vězení organizovala hromadnou hladovku. Po dvou infarktech a desetiletém pobytu ve věznicích byla při hromadné amnestii v roce 1960 propuštěna. Byla nejdéle sloužící poslankyní Národního shromáždění v Československu, která nadále žila pod stálým dohledem Státní bezpečnosti.