Jirásek, Alois

Po studiích historie na Univerzitě Karlově působil jako profesor na gymnáziu v Litomyšli, od roku 1888 učil v Praze. Zároveň byl činný literárně, jako spisovatel je zařazován do tzv. lumírovského kruhu. V roce 1901 se stal členem Královské učené společnosti, v roce 1909 odešel do důchodu a věnoval se jen literární tvorbě. V roce 1917 podepsal jako jeden z prvních Manifest českých spisovatelů, v letech 1918–1920 byl poslancem Národního shromáždění, mezi léty 1920 a 1925 senátorem za Československou národní demokracii. Nejznámější z jeho románů jsou historická díla Proti všem, Psohlavci nebo F. L. Věk. Čtyřikrát byl navržen na Nobelovu cenu za literaturu.