Zeyer, Julius

Pocházel z pražské měšťanské rodiny, po otci s německo-francouzskými předky, po matce z německy mluvící židovské rodiny. Jeho rodnou řečí byla němčina, svá díla psal v češtině, kterou ho naučila chůva. Absolvoval obchodní reálné gymnázium a ve Vídni se vyučil tesařem. Nepřevzal však otcův dřevařský podnik, cestoval, rozsáhle a pravidelně, studoval jazyky a živil se jako vychovatel ve šlechtických rodinách. V sedmdesátých letech 19. století se připojil k lumírovcům, roku 1873 poprvé publikoval. Je zařazován k posledním romantikům. Jeho dílo obsahuje veršovanou i prozaickou epiku, je autorem divadelních dramat, která zhudebnili např. Josef Suk nebo Leoš Janáček. Jeho rozsáhlá sbírka starožitností a exotik je uložena v V Národním muzeu, zejména ve sbírkách Náprstkova a Národopisného muzea. Jako první byl pochován na vyšehradském Slavíně.