Husák, Otokar

Inženýr byl během první světové války legionářem v Rusku, bojoval ale i ve Francii. Roku 1919 se stal přednostou Vojenské kanceláře prezidenta republiky, další rok byl ministrem obrany. Protože byl Edvardem Benešem považován za konkurenta, odešel v roce 1921 raději do zálohy a stal se ředitelem nově založené továrny na výbušniny v Semtíně. V roce 1934 byl jako expert na výbušniny poslán na tři roky do Ruska. Brzy po okupaci Československa byl gestapem zatčen a až do roku 1945 vězněn v koncentračních táborech Dachau a Buchenwald. Po válce se stal znovu ředitelem v Semtíně, roku 1948 byl penzionován. V roce 1950 byl zatčen a po inscenovaném procesu vězněn až do roku 1956 na Mírově. Aby měl nárok na důchod, musel pracovat do svých pětasedmdesáti let. V roce 1968 byl rehabilitován a roku 1992 mu byl udělen in memoriam Řád M. R. Štefánika.