Syrový, Jan

Již v roce 1914 vstoupil v Rusku do České družiny. V bitvě u Zborova přišel o pravé oko. Po návratu do republiky se stal v roce 1920 zemským vojenským velitelem a v roce 1922 byl povýšen na divizního, v roce 1927 na armádního generála. Roku 1926 se stal jako první československý důstojník náčelníkem hlavního štábu branné moci a ministrem obrany. Tuto funkci vykonával také od září 1938 do března 1939. Vyhlásil mobilizaci, ale na příkaz prezidenta musel vydal rozkaz, aby československá armáda nekladla německé armádě odpor. Jako člen vlády se zúčastnil dvou oficiálních setkání s okupační německou správou. Poté odešel z politického života a byl celou dobu okupace hlídán gestapem. V květnu 1945 byl zatčen, v politickém procesu obviněn z velezrady a odsouzen na dvacet let. Prošel věznicemi Valdice, Mírov a Leopoldov, při amnestii v roce 1960 byl propuštěn a živil se jako hlídač. O jeho smrti se nemělo psát, ale u jeho rakve se sešlo jako čestná stráž skoro padesát legionářů.