Historie Ateliéru Langhans

Jan Langhans (1851-1928) vystudoval potravinářskou chemii, jeho osobní zájem však směřoval k fotografii. V roce 1876 si otevřel první, velmi skromný ateliér v Jindřichově Hradci, ve kterém pracoval v letních měsících. O čtyři roky později, v roce 1880, se přestěhoval do Prahy. Ve Vodičkově ulici založil portrétní studio, které se záhy stalo největším fotografickým závodem v Čechách. Jan Langhans byl předsedou Českého fotografického spolku, zúčastňoval se národních i mezinárodních výstav, byl nositelem řady ocenění a řádů (např. perského šáha a anglického krále). V roce 1919 předal vedení Ateliéru Langhans své dceři a jejímu manželovi. Zemřel v roce 1928.

Ateliér Langhans byl proslulý zaváděním technických novinek do praxe, příkladným řemeslným a výtvarným zpracováním, a na svou dobu výrazným marketingem. Brzy se stal jedním z nejvyhledávanějších portrétních studií v Čechách, a to díky svému inovativnímu přístupu k fotografování i reklamě, a vysokým standardům kvality. Již na konci 19. století produkoval Ateliér Langhans desetitisíce fotografií ročně, a to nejen portrétních, ale i krajinářských a dokumentárních.

Rozšíření ateliérů po celé zemi

Ateliér Langhans zažíval rozkvět nejen díky kvalitě své práce, ale i díky rozšíření poboček po celé zemi. Kromě hlavního sídla v Praze otevřel ateliéry v Mariánských Lázních, Plzni, Českých Budějovicích, Hradci Králové a Náchodě. Zásadní pro jeho úspěch bylo i to, že Langhans neustále zaváděl nové technologie a novinky. Patřil mezi první fotografy, kteří začali používat elektrické osvětlení v ateliéru, což mu umožnilo pracovat i v nepříznivých světelných podmínkách.

Inovativní přístup a důraz na kvalitu

Langhansův přístup k fotografii se vyznačoval důrazem na dokonalé technické provedení a elegantní prezentaci. Klientelu jeho ateliéru tvořili významní politici, vědci, umělci, duchovní, členové Sokola a aristokracie a další osobnosti tehdejší společnosti i tisíce řadových zákazníků, čímž přispíval k rozšíření umění portrétní fotografie mezi širokou veřejnost.

Zatímco jiní fotografové se soustředili především na umělecké experimenty, Langhans stavěl na preciznosti a reprezentativnosti, jeho snímky měly oficiální nádech. Zvláštní důraz kladl na osvětlení, pózy a dokonalou retuš, díky čemuž jeho fotografie působily ušlechtile a formálně.

Firemní archiv

Během existence Langhansova ateliéru byly veškeré negativy portrétovaných osob uchovávány a katalogizovány. Po desetiletí si tak mohli zákazníci nechat udělat fotografie nejen sebe samých, ale i svých předků. Na základě tohoto pečlivého archivování čítal Ateliér Langhans krátce před druhou světovou válkou téměř dva milióny negativů, převážně skleněných desek. Soubor negativů Langhansova ateliéru byl největším fotografickým archivem té doby.

Galerie osobností

Téměř od založení ateliéru v roce 1880 až po jeho likvidaci po roce 1948 byly z obrovského firemního archivu negativů pečlivě vyčleňovány portréty významných lidí. Tento výběr portrétů Langhans nazval Náš archiv snímků významných osobností, později se vžil název Galerie osobností. Tak vznikl jedinečný archiv, rozdělený do kategorií, tzn. skupin podle profesí portrétovaných: herci a pěvci, politici, spisovatelé, soudci a podnikatelé, výtvarníci, hudebníci, vědci, cizinci v Čechách. Tato sbírka byla chloubou ateliéru a zároveň rozsáhlým svědectvím o elitě národa.

Znárodnění

Po komunistickém převratu v únoru 1948 vstoupila v platnost vyhláška o socializaci služeb, pod kterou spadlo i znárodnění Ateliéru Langhans. Dům ve Vodičkově ulici 37 v Praze včetně zařízení studia přešel pod správu státu, respektive jeho Komunálního podniku (později Družstvo Fotografia).

Likvidace archivu během komunistické éry

Nejvýraznější ztrátou s dopadem na kulturní hodnotu Ateliéru Langhans byla fyzická likvidace obrovského firemního archivu skleněných desek v zimě 1951/52. Všechny desky byly naloženy na kolečka a poté vyvezeny na nákladní vozy, které je přepravily na skládku v Kyjích u Prahy. Během několika dnů se portréty známých i neznámých osob, včetně význačných mužů a žen, proměnily v tuny skleněných střepů.