Po roce 1989 byl dům Langhans vrácen potomkům zakladatele a prošel citlivou rekonstrukcí, která obnovila jeho historickou slávu. Během prací byly objeveny tisíce skleněných negativů s portréty významných osobností, což oživilo dědictví této fotografické instituce.
Po druhé světové válce a komunistickém převratu v roce 1948 byl Ateliér Langhans znárodněn. Negativy byly z velké části zničeny a ateliér přestal fungovat. Následovala dlouhá éra úpadku, kdy byl dům využíván pro jiné účely a na jeho slavnou minulost se téměř zapomnělo.
Po roce 1989 došlo k restitucím a dům byl navrácen potomkům Jana Langhanse. V letech 2001–2002 prošel rozsáhlou rekonstrukcí pod vedením architekta Ladislava Lábuse, který citlivě obnovil původní strukturu a přizpůsobil ji moderním potřebám. Architektura domu se stala dokonalým spojením historických a moderních prvků. Tato rekonstrukce získala několik významných ocenění, včetně Grand Prix Obce architektů a titulu Stavba roku 2003.
Součástí rekonstrukce bylo i vytvoření prostoru pro Centrum FotoŠkoda, které dnes sídlí v přízemí budovy a pokračuje v odkazu Jana Langhanse jako centrum pro amatéry i profesionální fotografy.
Nejvýraznější událostí při rekonstrukci domu Langhans bylo objevení obrovského množství skleněných negativů, které zůstaly po desetiletí ukryty v prostorách domu. V letech 1998 a 2000 bylo při stavebních pracích objeveno více než devět tisíc skleněných negativů, které zachycují portréty osobností z let 1890 až 1947.
Tento nález je považován za jeden z nejvýznamnějších kulturních objevů v oblasti fotografie v České republice. Negativy, které byly považovány za ztracené, obsahují portréty významných osobností z českého i světového veřejného života, včetně prezidenta Tomáše G. Masaryka, operní pěvkyně Emy Destinnové a rakousko-uherského císaře Karla I. Nález těchto negativů umožnil obnovit část slavné historie Ateliéru Langhans a stal se klíčovým prvkem Galerie osobností, která dnes tvoří neodmyslitelnou součást kulturního dědictví.