Během více než 100 let se dům rozrůstal a měnil podle potřeb fotografického studia, které se stalo synonymem pro portrétní fotografii v Čechách. Langhansův ateliér využíval moderní techniky a světla, nejprve denního, později umělého, což se promítalo do struktury a designu budovy, která byla neustále přizpůsobována pro účely fotografování.
Rekonstrukce: Oživení historie
Po roce 1989 byl dům vrácen dědicům původních majitelů, rodině Meisnerů-Wismerů. Po několika letech příprav začala rozsáhlá rekonstrukce pod vedením architekta Ladislava Lábuse. Cílem bylo nejen obnovit původní architektonické prvky, ale také vytvořit prostor, který by odpovídal moderním požadavkům. Ladislav Lábus a jeho tým přistoupili k rekonstrukci s respektem k historii domu, ale i s vizí, jak propojit staré a nové. Budova Langhans, rozdělená do několika částí včetně přístaveb, nástaveb a nové budovy s byty byla navržena tak, aby zachovala svůj mnohovrstevnatý charakter. Jedním z klíčových prvků projektu bylo vytvoření prostoru pro galerii a kulturní účely, což architekt Lábus vyřešil citlivým propojením původní fasády a interiérových prvků s moderními architektonickými zásahy.
Adice a vrstvení: Dialog mezi minulostí a přítomností
Lábusova rekonstrukce se vyznačuje metodou adice a vrstvení, kde každá část budovy reflektuje různé období vývoje domu. Historická neorenesanční fasáda, v roce 1904 upravená do secesní podoby architektem Aloisem Dryákem, byla obnovena, zatímco nové přístavby a nástavby dodaly budově soudobý charakter. Prosklené části nástaveb odkazují na původní fotografické ateliéry, které byly na střeše budovy, měděné žaluzie na střechy starobylých pražských budov.
Spojení architektury a kultury
Během stavebních prací v letech 1998 a 2000 byl náhodně objeven unikátní archiv více než 9 000 skleněných negativů. Tento nález nejenže oživil kulturní význam budovy, ale stal se klíčovým prvkem pro obnovu a ovlivnil též rekonstrukci.
“Vždy jsem cítila sílu tohoto domu, který je tak úzce spojen s fotografií. Proto to možná nebyla náhoda, že se skleněné negativy slavných osobností našly právě při jeho rekonstrukci. Nález dokázal, že i domy mohou být ovlivňovány osudy lidí, i když už dávno minulých.”
Zuzana Meisnerová Wismer, pravnučka Jana Langhanse
Spojení architektury a kultury je příkladem, jak lze historické budovy nejen zachovat, ale i přizpůsobit modernímu využití, aniž by ztratily svoji původní hodnotu. Přístup architekta Lábuse a jeho týmu umožnil, že dům Langhans nadále slouží jako důležitý prostor pro kulturu a fotografii, čímž ctí i odkaz svého zakladatele.
Údaje o projektu:
- Autor rekonstrukce a dostavby: Ing. arch. Ladislav Lábus – Ateliér LÁBUS AA
- Projekt: 1996–1999
- Realizace stavby: 03/2000 – 09/2001
- Spoluautoři: Lenka Dvořáková, Zdeněk Heřman, David Mareš, Pavla Burešová
- Investor: Zuzana Meisnerová Wismer, Rolf Wismer
- Hlavní projektant: DELTAPLAN, a.s.
Ocenění a nominace
- Grand Prix Obce architektů 2003, hlavní cena, cena v kategorii rekonstrukce, cena investora
- Stavba roku 2003, hlavní cena, čestné uznání pro investora
- 8th Mies van der Rohe Award for European Architecture 2002, oficiální nominace stavby ČKA