Tille, Václav

(* 16. 2. 1867 Tábor, + 26. 6. 1937 Praha) – český literární historik, etnograf, komparatista a prozaik
Široký záběr činnosti V. Tilleho má společného jmenovatele v zájmu o rozmanité projevy literární kultury, zvláště té, mající kořeny ve slovesné tvorbě. Tille byl jedním z nejvýznamnějších znalců lidové verbální kultury, zvláště pohádek.
Tille prodělal klasickou vědeckou dráhu: po studiích slavistiky a romanistiky na pražské univerzitě, kde na něho měl vliv především Jan Gebauer, a studijním pobytu v Paříži nastoupil do Univerzitní knihovny, kde působil do roku 1912. V tom roce se stal po Jaroslavu Vrchlickém řádným profesorem srovnávacích dějin literatury. Od svých prvních pobytů na Valašsku v 80. letech 19. století se pravidelně věnoval studiu lidového vypravěčství. Tille se kromě toho hojně věnoval publicistice: po několik desítek let soustavně referoval do řady kulturních rubrik o divadelních premiérách. Často se účastnil zahraničních cest, věnoval se organizování studia, zasahoval do debat akademických i zcela veřejných.
Tille se ve svém zkoumání pohádek a bájesloví především snažil důsledně očistit původní jádro od pozdějších nánosů interpretů. Věnoval tomu analytickou studii České pohádky do roku 1848 (1909), v níž podrobil zkoumání pohádky Erbenovy a Němcové. Soustavným dílem je Tillův Soupis českých pohádek (1929 až 1934). Tille sám psal “ohlasové” pohádky, jež podepisoval jménem Václav Říha a jež na rozdíl od například moderních pohádek K. Čapka plně přiznávají klasickou folklórní inspiraci (Letní noc, 1905 s ilustracemi Jaroslava Panušky). Tille osvědčil svůj precizní pozitivistický přístup, založený na mohutném sběru materiálů, v několika monografiích, z nichž zejména jeho Božena Němcová (1911, pak řada inovovaných vydání) se stala vzorovou a velmi oblíbenou knihou – a to ve výrazné míře pro Tilleho plastický, čtivý styl. Na jeho práci navázal “poslední literární pozitivista” A. Pražák.
(jp)

Václav Tille
(16. února 1867, Tábor – 26. června 1937, Praha) Český literární historik, folklorista, literární, divadelní a filmový kritik a teoretik. V letech 1889-1908 pracoval jako úředník Univerzitní knihovny v Praze. V roce 1903 byl jmenován soukromým docentem srovnávacích dějin literatury na Karlově univerzitě v Praze. V letech 1908-1911 mimořádný profesor a 1911-1937 řádný profesor tamtéž. Byl rovněž členem České akademie věd a umění a Královské české akademie nauk.