Winter, Lev

(* 26. 1. 1876 Hroby u Tábora, + 29. 8. 1935 Praha) – český, poté československý sociálnědemokratický politik, právník, publicista a teoretik sociálního pojištění

Od 90. let 19. století byl Lev Winter činný v českoslovanské sociální demokracii a pravidelně přispíval do jejího tisku. Od roku 1907 byl členem předsednictva strany a poslancem ve vídeňské říšské radě. Právem byl považován za předního znalce sociální politiky a sociálního zákonodárství. Už roku 1904 vydal spolu s dr. A. Meissnerem více než čtyřsetstránkové pojednání Úrazové pojištění dělnické podle práva rakouského. Ještě v době rakousko-uherské monarchie navrhoval řadu sociálních zákonů a vystupoval proti přílišnému množství nemocenského pojišťování, když dokazoval nákladnost malých nemocenských pokladen. Za 1. světové války proslul jako obhájce lidí souzených vojenskými soudy.

Roku 1918 byl členem Národního výboru, po vzniku republiky poslancem Národního shromáždění. Roku 1919 založil Sociální ústav Republiky československé, jehož ředitelem byl až do své smrti. V letech 1918-20 a 1925-26 byl ministrem sociální péče. Už ve svém prvním působení v ministerské funkci byl hlavním iniciátorem zákona o osmihodinové pracovní době (1918) a v letech 1919-20 prosadil významné novely zákona o povinném nemocenském pojištění zaměstnanců průmyslu, živností a obchodu z roku 1888. Tyto “Winterovy novely”, jak byly ve své době obecně označovány, rozšířily okruh nemocensky pojištěných na všechny námezdně pracující (hlavně na zemědělské a domácké dělníky), zvýšily podíl zaměstnavatelů na placení pojistného, prodloužily povinnost poskytovat pojištěncům léčebnou péči a nemocenské dávky při neschopnosti k práci z půl roku na celý rok a určily, že povinné nemocenské pojištění se vztahovalo také na rodinné příslušníky pojištěnců.

O sociální politice a nemocenském pojištění Winter publikoval celou řadu odborných monografií a statí v českém i zahraničním tisku. Jako mezinárodně uznávaný odborník byl roku 1927 zakladatelem a současně prvním předsedou předsednictva Mezinárodní ústředny svazu pojišťoven a byl delegátem Československa v Mezinárodním úřadu práce. To bylo uznáním nejen Winterových osobních kvalit, ale i sociální politiky prvního československého státu, která ve své době patřila k nejprogresivnějším na světě.

(nk)